Vedlejší nebe

Hrdinou příběhu je Albert. Objevil se kdysi nečekaně v mé mysli. Poznamenal jsem si jeho jméno do počítače. Usadil se tam a čekal, co se bude dít. Byl trpělivý. Projevil se jako slušně vychovaný budoucí literární hrdina, který ví, že ho autor nemůže pozvat z čekárny na papír dřív, než ho políbí Múza. Věděl, že Múza má moc práce a je třeba čekat na její polibek.
Když na mne - dle pořadníku - došla řada, /múza přijela taxíkem/, bylo možno se dát do práce. Její polibek nechutnal po Chanelu, spíš po větrovém bonbonu, ale kdo by si stěžoval…
Na tomto místě musím poděkovat Albertovi, za to, že zasahoval do práce velice taktně. Dokonce tak nenápadně, že ani nevím, kdo z nás věnoval příběhu více času.
O příběhu mohu říci jen to, že je ze současnosti, je vážně nevážný nebo nevážně vážný. Nejspíš je to asi hořká komedie.

Pro jistotu jsem raději požádal o charakteristiku příběhu svou ženu. Vyjádřila se stručně a jasně: Je to leporelo ze života redaktora bulvárního časopisu v krizi středního věku. Romantická komedie.