Jak rád jsem žil. Paměti MUDr. Ctibora Bezděka

MUDr. Ctibor Hugo Bezděk (1872–1956), český lékař, filantrop a myslitel, prožil pestrý a smysluplný život. Mnohé prožitky zaznamenal ve svých cestopisných a povídkových knížkách, podrobné svědectví o svých osudech a své práci posléze podal v rozsáhlých pamětech – Jak rád jsem žil... Vypráví tu nejen o svém dětství, jež na konci 19. století prožil jako sirotek u příbuzných na jižní Moravě, ale vzpomíná i na studia medicíny ve Vídni, kde aktivně působil ve vlasteneckých spolcích, a na svou službu u rakouského válečného námořnictva, během níž učil negramotné námořníky číst a psát. Bezděkův život byl příkladem opravdové, konkrétními činy naplňované lásky k bližnímu a víry v Boha. Jeho životním cílem bylo pomáhat trpícím, v čemž mu obětavě pomáhala jeho manželka Varvara, jedna z prvních vystudovaných ruských lékařek vůbec. Do své rodiny postupně přijal dvaačtyřicet slovenských a povolžských bezprizorních dětí a poskytl jim domov. V Ružomberku stál při zrodu Československého červeného kříže. Zajímal se o historii, hudbu a divadlo, psal beletrii i filosofické eseje, které dodnesosloví čtenáře bohatstvím myšlenek. Přátelil se s mnoha význačnými osobnostmi tehdejší doby, mimo jiné s Přemyslem Pittrem nebo s Alicí Masarykovou. Postřehy z lékařského působení, a teorie, že nemoc fyzického těla býváprojevem poruch, které nastaly v duševním životě, se staly základem jeho originální léčebné metody. Dodnes aktuální kniha Etikoterapie. Záhada nemoci a smrti (1931) zaujala i T. G. Masaryka, jenž pozval autora i jeho manželku na návštěvu do Lán. Ctibor Bezděk neúnavně pracoval jako lékař až do konce svého života. Rukopis jeho pamětí, zabavený Státní bezpečností při domovní prohlídce v roce 1953, nenávratně zmizel v archivech Ministerstva vnitra. Kopie textu, z něhož vznikla tato kniha, se našla před deseti lety naprostou náhodou…