Epistulae et acta Antonii Caetani 1607-1611 Pars IV.

Významným pramenem pro poznání dějin raného novověku a zejména konfesních zápasů této doby je korespondence papežských nunciů, tedy papežských diplomatů v jednotlivých státech. Po otevření Vatikánského tajného archivu odborné veřejnosti v roce 1881 zřídila řada evropských států vlastní historické ústavy sídlící v Římě, jejichž hlavním posláním je v podobě kritických edic tyto důležité dokumenty postupně vydávat. Od dvacátých let 20. století patřil mezi tyto instituty i Československý historický ústav v Římě. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů byla příprava edic nunciaturní korespondence z let 1592–1628, a to korespondence nunciůpůsobících u císařského dvora, který sídlil po větší část uvedeného období v Praze. V době první republiky se však podařilo vydat pouze několik svazků vlastní řady nunciaturní korespondence, která nese název Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem 1592–1628. Na začátku druhé světové války byla činnost Československého historického ústavu v Římě násilně přerušena nacistickými okupanty. Po roce 1945 politickývývoj v tehdejším Československu již podobnému výzkumu nebyl nakloněn, takže vydávání této řady bylo zastaveno. Teprve s otevřením nyní již Českého historického ústavu v Římě v roce 1993 bylo možné na tento ediční projekt navázat.
Prvním svazkem, který po více než šedesáti letech navazuje na ediční řadu Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem 1592–1628, je nový díl korespondence papežského nuncia Antonia Caetaniho pro období od září 1608 do konce června 1609.
Depeše nuncia Caetaniho z Prahy i instrukce, které mu byly zasílány Státním sekretariátem v Římě, odrážejí složitou náboženskou i politickou situaci, v níž se habsburská říše ocitla v důsledku „bratrského sporu“ mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. V depeších nalezneme informace o dění na císařském dvoře, o osobnosti císaře Rudolfa II., stejně jako o náboženském napětí a událostech v Římské říši a o úsilí českých stavů získat náboženské svobody v roce 1609. Při porovnání s jinými prameny může být nunciaturní korespondence z uvedeného období cenným zdrojem poznatků.