Lenin v Curychu

V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola, nazvané Říjen 1916. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojujese s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení; dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917. Kniha obsahuje kapitoly, které se přímo týkají Lenina: Solženicyn je začal psát ještě v SSSR, ale důkladně je přepracoval a doplnil v letech 1974-75 za svého pobytu v Curychu, kam byl vyhoštěnze SSSR. Kniha vyšla poprvé v roce 1975 rusky, v následujících letech anglicky, francouzsky a německy. Truchlosměšným hrdinou knihy je sám milovaný vůdce světového proletariátu, kterého autor odhaluje tím, že ho nechávápromlouvat jeho vlastním jazykem, citacemi jeho vlastních spisů, floskulí a hesel. Mýtus o velkém Leninovi je bořen zobrazením Lenina jako bezmocného žlučovitého emigranta, autor ho předvádí v nedbalkách, v nuzné neútulnosti jeho curyšského bytu, v jeho curyšském bytu, v jeho osamělosti a v jeho bytostně odcizeném vztahu k lidem včetně družky a nejbližších spolupracovníků.